Formou využití je především čerstvě vymačkaná šťáva z plodu, případně hotový pokrm z plodu. Čerstvá šťáva má antibiotické účinky, čerstvé plody snižují obsah cholesterolu v krvi. Lilek vejcoplodý podporuje činnost jater a tzv. čistí krev. Proto je vhodý i jako podpůrný prostředek při léčbě kožních afektů a ekzémů.
Zdravou úpravou je čerstvý marinovaný baklažán. Syrový baklažán vložíme do marinády z octa, soli, rozmačkaného česneku a pepře. Po 24 hodinách se konzumuje syrový. Oloupané a na tenká kolečka pokrájené lilky lze v těstíčku smažit na oleji, avšak velmi chutný je také lilek zapečený, lilek lze také sterilovat.
Pažitka je oblíbenou naťovou zeleninou. Obsahuje hodně vitamínů a minerálů, zvláště B2, C, vápník a draslík. (Ze 100 g pažitky získá naše tělo 10 mg vitamínu C.) Má cibulové aroma, které povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení. Používá se čerstvá, ale nedoporučuje se v sušeném stavu, protože ztrácí své aroma. Lepší je pažitku skladovat v zamražené podobě. V kuchyni má široké použití. Dá se jí ochutit chléb s máslem nebo polévky. Výborně chutná nasekaná do salátů či vaječných jídel, kde může nahradit cibuli, která má mnohem dominantnější chuť i vůni, ale i houbových pokrmů. Přidává se i k lehkým rybím specialitám nebo do omáček.
V polní kultuře pěstujeme pažitku ze sazenic předpěstovaných brzy na jaře v pařeništi, které vysazujeme po několika do sponu 0,5 X 0,15 m. V průběhu vegetace několikrát sklízíme seřezáváním listy, když dosáhnou délky 15 cm. Kulturu udržujeme nejdéle 3 roky, v posledním roce používáme celé rostliny k rychlení v hrnkách.
Jeho český název „čtyřboč“ je odvozen od neobvyklého čtyřbokého tvaru plodu. Jednoletá bylina tvoří mohutné trsy s rozvětvenými a až 1 metr dlouhými lodyhami, které jsou bohatě rozvětvené. Plod je peckovice, velká až 1 cm, na vrcholu se 4 – 8 růžky.
U nás se pěstuje většinou z předpěstovaných sazenic. Plody se ještě před výsevem namáčejí do vlažné vody, aby nabobtnaly a urychlilo se tak vzcházení. Rostliny jsou teplomilné a vlhkomilné. Vysévají se na počátku března do pařeniště, kde zpočátku velmi pomalu rostou. Ven se mohou vysazovat až pomine nebezpečí pozdních mrazíků, a to na vzdálenost nejméně 80 x 40 cm. V průběhu vegetace vytvoří souvislý přízemní kryt. Poprvé sklízíme 50 – 70 dnů po výsevu. Odštipujeme vrcholky výhonů se 4 – 5 listy. Můžeme však sklízet také samostatné listy. Význam ve výživě a způsoby úpravy jsou stejné jako u špenátu. Sklizeň spadá do letního období s vysokými teplotami, kdy obyčejný špenát vybíhá do květu. Předností novozélandského špenátu je výnos zelené hmoty a také minimální odpad při zpracování.
Pro pěstování cibule jsou nejvhodnější středně těžké hlinitopísčité půdy v záhřevných polohách. Zařazujeme ji do druhé až třetí tratě s dobrou zásobou živin, s pH minimálně 5,5. Vyséváme co nejdříve na jaře, aby semena měla dostatek vláhy, do řádků 30 - 35 cm vzdálených, do hloubky 2-3 cm. V řádku jednotíme podle potřeby na 4 - 5 cm. V průběhu vegetace věnujeme pozornost kultivaci s cílem udržet provzdušněnou strukturu půdy. Závlaha je vhodná, ale pouze do poloviny července. V uzavřených polohách a ve vlhčím období vyžaduje cibule od poloviny června ochranu fungicidy proti plísni cibulové. Sklízíme, když je nať z poloviny rostlin polehlá a cibule mají žlutohnědou slupku. Dosoušíme na záhonech nebo na roštech.
Přihlášení je pohodlné a rychlé, nebudete muset vyplňovat žádné další údaje, budete moci přispívat do poradny nebo se účastnit diskuzí.
Nechceme žádné Vaše osobní údaje, ověřujeme Vás jen podle jména a emailu.